23. 7. 2004 (MUZIKUS)
JAKUB TUREČEK
1.
Levá ruka
Poté, co jsme se probrali nejhoršími zlozvyky mé pravé ruky (bylo jich přirozeně mnohem víc, ale tím vás zatěžovat nehodlám), jsme se s Richardem Scheuflerem volně přesunuli k mé levé ruce, kde už takové žně zaplaťpánbůh neměl :-D. Zajímavé ale je, že když jsem při hraní seděl, dělal jsem chyby, které normálně nedělám. To proto, že se změnou polohy a sklonu krku se mi ruka nepřirozeně zkroutila. Samotná poloha levé ruky je tedy velice důležitá.
“Kromě toho je také důležité dát si pozor na výběr nástroje,” doplňuje mou domněnku Richard, “a především na jeho vyváženost. Basa musí na těle držet sama od sebe, levá ruka jí nesmí přidržovat. Naopak, musí být naprosto volná, aby mohla svobodně klouzat po hmatníku. Budete-li nástroj levou rukou neustále zvedat, bude vás to zpomalovat a přirozeně i unavovat. A proto stále tvrdím, že veškerá energie má jít do muziky. Každý zbytečný pohyb nebo vynaložená síla je ztráta.”
Richard při hraní neseděl jen proti mně, ale sledoval mě ze všech stran, aby mu neuniklo vůbec nic. Svůj zrak při jednom z koleček zaměřil na palec na krku.
“Máš správně palec proti prvnímu a druhému prstu, ale musíš si dávat pozor, aby tak zůstal i tehdy, když přecházíš do vyšších poloh. Nesmíš ho na místě zapomínat (normálně to fakt nedělám, ale seděl jsem a nebyla to moje basa a… a… dobře, konec výmluv, příště už to neudělám), ale plynule posouvat tak, aby ruka byla pořád ve stejné poloze. Palec musí po hmatníku klouzat. K tomu ti dopomůže taky vhodně zvolená povrchová úprava krku – každému bude sedět něco jiného, podle toho, jak se mu potí ruce atd. Když totiž palec na místě ,zapomeneš’, ztratí ruka oporu a balanc, takže se ti hůř hrají rychlé tóny a samozřejmě různé ozdoby, kudrlinky, vibrata a tremola. Palec se taky musí pohybovat vertikálně – ale to je důležité především u šestistrunné basy nebo nástrojů se širokým krkem.”
Prstoklad samouka, to asi nebude hezký pohled, říkal jsem si. Ale k mému překvapení Richard ani tolik výhrad neměl. “Basa není violoncello nebo klasická kytara. Má struny jako lana od výtahu a dost daleko od sebe. Není tedy důležité, aby struny mačkaly konce prstů jako kladívka. To jen tehdy, pokud hraješ vibrato nebo třeba rychlé tremolo. Naopak je daleko přirozenější, když na struny dopadají celá bříška prstů. Jednak ji snáze zmáčknete a jednak můžete chytit dvě struny najednou, takže se velice zrychluje přechod ze struny na strunu (pokud potřebuješ zahrát kvartu) a hra je plynulejší.
Kromě toho nesmíte zapomínat na další důležitou věc. Všechny klouby prstů levé ruky musí být neustále před hmatníkem, jedině tak docílíte toho, že budete moct rychle přehmátnout na kteroukoliv strunu. Ruka pochopitelně musí být úplně uvolněná.”
I o levé ruce by se dalo psát hodně dlouho. Proto se na ni ještě zaměříme v příštím čísle. Mrkneme se ještě na pár důležitých drobností, a pak už přenecháme toto místo dalšímu, možná i zajímavějšímu, workshopu.
2.
3.
4.
Psáno pro časopis Muzikus
6/2004